Víkendové odpoledne bylo v duchu odpočinku. Letní počasi vysloveně lákalo ke hře a lumpárnám. Psíci skotačili a dováděli, až jich byl plný dvůr. Srandovní bylo, když objevili spadané hrušky a jablíčka. To bylo hned zábavy, běhat za kutálejícimi se plody, které se daly rozkousat. Nejspíš je ještě kyselé plody neodradily natolik, aby je všichni neochutnali. A tak kromě hraček, sem tam nějakého vyšantročeného kartónu a míčku, přibyly ješte ohryzky. Ale jak to tak u štěňat bývá, dříve nebo později se baterky stejně vybijí a tak i ti nejvytrvalejší po nějake době usnuli. Tři štěnda se šikovně, vzorně a samostatně šla uložit k odpočinku na pelíšek (Fanda, Franklin, Forrest a Fora), Ferda a Fixie měli chuť si ještě chvíli pohrát. Toho se s radostí ujala psí máma Coffee, která si čím dál více s chutí se svými ratolestmi hraje, až radost pohledět. Sledovat takové hry je jako balzám na duši. Říká se, že čím déle jsou štěňátka se svou psí mámou, tím více jsou potom vyrovnaná. Myslím si, že na tom něco bude. Proto jsem ráda, že i ta naše štěňátka, budou se svou mámou co nejdéle. Mezitím jsem odnesla Falca, který usnul zkrátka tam, kam ho tlapky donesly: uprostřed dvora. Když jsem ho opatrně vzala do náruče, jen slastně mručel a vrkal, nenechal se rušit ve snění, trochu se ke mě přitulil a ješte jednou zamručkal. Tak jsem toho našeho bačka donesla na pelíšek, kde jak jsem ho uložila, tak ležel. Je to prostě božan a jednou z něj vyroste pan pes. Kdyz jsem šla uložit i ty zbylé dva lumpíky, než usnuli i oni, vzbudili znovu ke hře ještě i Floru. Naštěstí netrvalo dlouho, a chrnkalo spokojeně všech sedm našich statečných svorně hezky pospolu na pelíšku. Vychutnavám si ty poslední okamžiky, kdy je máme ještě všechny pohromadě. Člověku se na jednu stranu až očka zamlží při myšlence na to, že tyto krasné chvíle brzy uplynou. Pyšně pozoruji těch sedm nepopsaných psích listů papíru a přeji jim, ať vnesou do jejich nových domovů tolik radosti, jakou dávají mě. Dobrou noc psíci
