Aktuality,  Naše příběhy

2. týden

Týden druhý byl opravu náročný.

Coffee byla celý týden na kapačkách, přes noc, i přes den. Opravdu velmi těžký týden, ale nezbylo nic jiného.. Coffee bylo den ode dne lépe.

Hledala se příčina a začala dlouhá cesta diagnostiky. Po mnoha vyšetřeních, odběrech, sonech, rentgenech, stále nic. Začínali jsme se bát, že nestihneme zjistit, co Coffee trápí, ještě než bude pozdě. Boj se selháváním ledvin je totiž otázka času, a najít příčinu je tedy pro psa životně důležité.

V hlavě se vám přemítá milion scénářů, možností, ale nic nezmůžete. Pocit bezmoci je tak velký, že jsem neměla na nic jiného myšlenky. Kdybys zvířátko umělo mluvit a povědělo mi, co tě trápí. Ale neumíš. Přesto byly pohledy jejích očí tak milé a stále vlídné. Coffeesku můj bojuj. Jsem tu s tebou….

Přes všechnu bolest co si musela vytrpět byla stále láskyplná a klidná. Vše si nechala líbit, ani očkem nemrkla. I když nás začaly zlobit žíly. Vlivem neustálého zavádění kanyl s kapačkou začaly žíly hodně praskat. Kanyla se zaváděla téměř každý den a bylo to opravdu náročné. Postupně si Coffee vyzkoušela zavedenou kanylu na všech nožkách. Musela být bolestivá už jen chůze. Ty vyholené packy a můj milý pejsek, který stále bojoval s neznámou nemocí. Chcete pomoci, ale nevíte jak. Situace k uzoufání.

„Musíme jednat a uchýlit se k invazivnějším metodám diagnostiky“ řekli jsme si. Malinké štěstí nás potkalo a mohli jsme o víkendu pokročit dále. Coffee podstoupila biopsii a odběry kostní dřeně.

Na konci týdne jsme se tedy dopídili diagnostice, která mi vyrazila dech.

Coffee je onkologický pacient, má lymfom a leukémii. Svírá se mi srdce a cítím hrozný smutek. Proč?

Osud je takový…nevybírá si…a nám nezbývá jen přijímat…přijímat život a osud jaký je..máme se od zvířátek co učit…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *